Celá Plocha

kam jdeš?
jdu na měsíc
padá tam prach
už milion let
nápisy na měsíčních zdech jsou přikryté sazemi
ze spálených těl uprchlíků
čekáme na další zprávu

a přitom stačí tak málo
jen dodržet návod
a dojít až k cíli

olizoval lžíci
po hrachové kaši
dotkl se věčnosti

na chodbě v rezavím podniku
snídá pouliční vrah čínskou polévku ze sáčku
odpoutanýma rukama sahá do kapsy pro nůž
na záchodě zvrací poslední zbytky naděje na lepší svět
popel na rukavicích dělníků chladne spolu s vysokou pecí

pyramidová hradba je v rozvalinách
paní s taškou nákupů překračuje mrtvoly
a ani o tom neví
přikrádá se ráno
nevíš co s tím
když rudne obloha.

byla černá noc
pak vysvitla hvězda
ukradla mi sny a svítila
na lidi co se odráželi jednou nohou
s vyplazenými jazyky
na kolečkách.

je dvaadvacátýho
a já se bojím jít do práce
co když mě zvolili
co když jsem to já
nad ránem
s lahví a zapalovačem
stojím před obchodním domem
a stírám jinovatku z čela

zazpívám pomlčku
pro brouky v trávě
pro chvíli pravdy
pro překladatele
dělníky, novináře, řečníky, tupce
pro kolo od vozu na kraji ulice
místo vykřikování hesel
místo psaní po zdech
čára
tichá čára, co povede až na měsíc
zadusím Tě tichem.
nikdo se na nic neptal