Surrealistická chvilka

Všechno zhnilé
olezlé
drobty po zemi a temný stín
pach starého masa pro psa
ven ven ven ven ven ven ven
dveřmi běžíš
osou času
proháníš se ocelovou alejí
z porcelánu duby ze skla stavení
parcely prachu plné
a na bagry už nesněží
vyletují jiskry stavenišť až k zemi
s jedním velkým oceánem a dvěma pevninami
horskými štíty porostlými mechem
a vegetací slábnoucí božským dechem
pojezdy kováren berou dech
a výpary z tuků leptají plochy lepené papírem
svážíte odpad na jednu hromadu a klikáte myší na zveřejnněný tisk

lepkavou horou světel se prochází jetel
armáda boží strhává plachu z nové sochy
a promítá jílové bubliny přes sodíkovou výbojku
kmitání ustává když nahlas jeden z nich vykřikne
že není tu slyšet basa
z komorní skladby potichu vytéká olej
a kaluže rostou do rozměrů Nylu za padesát let
tříhlavý pak bere do ruky kolečko z plastu sebrané ze země a zahajuje nové dějiny

je to fakt špatný ale necháme to uležet.

syrealisti dnes napájeni z dvorů probdělých až k úplnku

čekal jsem na vás ale budoucnost zapomněla na rohu svíčky a nejela už dál
zálo se, že asfalt změkne až drtič projede ulicí
ale nestalo se tak.
zaběhnutý čas pokračoval
a ti jejichž jména a názvy nesmím vyslovit snily dlouho
až na pokraj
pak přes řeku přešel jeden z nich a vykřesal jiskru která zvolila si cestu tmou