Svázán vlastními nápady

zamřížovaným cedníkem
pro chmíří z pampelišek ctěl bych běžet
ale ruce svazují mne k zemi
tisknou mi myšlenky, obličej
k zemi

polehávám po zemi
jak ve stodole za rána s bouřkou
chtěl bych si uklidit pokoj a zůstat nehnutě civět
nehonit se za hračkami z papíru
z melancholických nocí už nevytřešu nic
jsou jako pytel od makovic

usnu hned jak se probudím
mám v uších smích vlasů

přivonět k rozmanitosti
zaklet v hnědém světě miliony odstínů
až k bílé ženou se

a řeka teče
a simona má zase starý vlasy
a dřevo v lese dorůstá do výšky stopatrových domů

z kvetů fialových
mám už oprátku

osedlali si mne žhavé nápady
mé vlastní inovace

nový odpadkový koš
a zalištovat kabely co vedou k hudbě
má kytara je dokončena, opravdová právce teprv začala