jezero pravdy odtéká
Texty vznikly v krátkém čase, téměř bez mé účasti.Karty už nejde zamíchat
hra je rozehrána
karty už nejde znovu zamíchat
ledaže bys tisíce let
chodil po cestách které mají srdce válečníků
a jednal podle knih které nikdo nestihl napsat
hoření ve vřavě dřeva
rozhání tvé skořápky do všech stran
kam dopluje je ve hvězdách
a popsáno na lepkavých zdech
až se ponoříš do jezera
tvé ruce budou svírat měšec s diamanty
které jsi nestihl utratit
ve vymírajícím světě
karty už nejde znovu zamíchat
ledaže bys tisíce let
chodil po cestách které mají srdce válečníků
a jednal podle knih které nikdo nestihl napsat
hoření ve vřavě dřeva
rozhání tvé skořápky do všech stran
kam dopluje je ve hvězdách
a popsáno na lepkavých zdech
až se ponoříš do jezera
tvé ruce budou svírat měšec s diamanty
které jsi nestihl utratit
ve vymírajícím světě
Slunce nízko
slunce nízko a chceš s tím praštit
víš aspoň proč?
nestandarty
nenapsatelný texty, hlad
bez probuzení
depresivní hudba a nízko stromy
jako někdy kdysi nikdy
plazil ses po zemi a hledal klíče
byli to klíče k jiným světům
zastavilo tě ticho
a brečel si do ubrusu aniž by ses ohnul
čaj byl černější než černá kočka
a ty si se v tom jezeře smutku vykoupat chtěl!
vidím tě.
a na břehu nesvítí slunce
na břehu je totem
ale ty se cheš koupat v jezeře
přece víš že dýchat nebudeš navždy
a ty chchceš projít branou?
od níž hledáš klíče
když je slunce nízko a už nepálí
vezme vás za vlasy
a pravda zůstane vzadu
vezme vás tam odkud není návratu.
byl jsi už všude
jen se nedokážeš srovnat s tím vším uvnitř
žádné dveře
otevírat nechceš
jen zamykáš, odcházíš
klíče se válí v měsíčním světle
na okraji potoka
jezero pravdy odtéká do moře
zlatá krev země proudí po vrcholcíh nejvyšších hor
sténáš na břehu vyschlého jezera
a čteš v písku poselství opravdového boha
šlapeš po něm
dupeš po tváři andělů
tvůj pláč jak jed rozdírá jejich nosní dírky,
důly očí prázdných
jako záchodová mísa posledního z lidí
nejbohatších dlouhověkých
co přečkali věk titánů
a jdou dál
za dočasnými cíly
za rozbřeskem motýlů
za vraky aut na nichž už dávno roste tráva
zapomínáš na stracené věky
ne blaho bohatství
na utopené vzpomínky
na sny na tisíce obrazů deně
na šířku nebe
zapomínáš!
na nezpaomenutelné okamžiky očí
která se dívají k zemi
na sníh
po kapkách ujídají z čaje
ráno připraveného z touhy
z bdění a z radosti
víš aspoň proč?
nestandarty
nenapsatelný texty, hlad
bez probuzení
depresivní hudba a nízko stromy
jako někdy kdysi nikdy
plazil ses po zemi a hledal klíče
byli to klíče k jiným světům
zastavilo tě ticho
a brečel si do ubrusu aniž by ses ohnul
čaj byl černější než černá kočka
a ty si se v tom jezeře smutku vykoupat chtěl!
vidím tě.
a na břehu nesvítí slunce
na břehu je totem
ale ty se cheš koupat v jezeře
přece víš že dýchat nebudeš navždy
a ty chchceš projít branou?
od níž hledáš klíče
když je slunce nízko a už nepálí
vezme vás za vlasy
a pravda zůstane vzadu
vezme vás tam odkud není návratu.
byl jsi už všude
jen se nedokážeš srovnat s tím vším uvnitř
žádné dveře
otevírat nechceš
jen zamykáš, odcházíš
klíče se válí v měsíčním světle
na okraji potoka
jezero pravdy odtéká do moře
zlatá krev země proudí po vrcholcíh nejvyšších hor
sténáš na břehu vyschlého jezera
a čteš v písku poselství opravdového boha
šlapeš po něm
dupeš po tváři andělů
tvůj pláč jak jed rozdírá jejich nosní dírky,
důly očí prázdných
jako záchodová mísa posledního z lidí
nejbohatších dlouhověkých
co přečkali věk titánů
a jdou dál
za dočasnými cíly
za rozbřeskem motýlů
za vraky aut na nichž už dávno roste tráva
zapomínáš na stracené věky
ne blaho bohatství
na utopené vzpomínky
na sny na tisíce obrazů deně
na šířku nebe
zapomínáš!
na nezpaomenutelné okamžiky očí
která se dívají k zemi
na sníh
po kapkách ujídají z čaje
ráno připraveného z touhy
z bdění a z radosti
nevěděl jsem
nevěděl jsem že je to možné
otevřít náruč, vytvořit dílo
projít se po niti
shlédnout tisíciruké bohy
jak souloží za keřem s lidskými smrtelníky
nejsou nesmrtelní
jen tak dlouho jim trvá umřít
Démon
uspi démona
a máš dveře otvřené
uspi démona
a budeš se muset do smrti bát
že se démon probudí
uspi sebe
a budeš snít tisíce snů
jeden z nich
ten poslední
tě převede přes řeku
zabij démona
a nikdy nesmyješ krev ze svých rukou
2.8. 2006
- Básně 2005
- Básně 2004
- Úvodníky
- Léto jara (2006)
- Podzim zima 2006
- Lednové slunce
- Mezera mezi zimou a podzimem
- Podzimní 2007
- rok 8