Krabička s čajem

ve tmě z drátů bolí hlava
a já chi svobodu myšlení
svobodu i od inspirace
svobodu od pravdy která umřela když ji vyslovili

stanul jsem na úpatí hory
osm let hledím k jejímu vrcholu
tolikrát už zmizely mraky abych jej mohl spatřit
a nic jsem neudělal
jen prošel kolem, pozdravil
a půl dne se zamýšlel
půl dne veršoval
půl dne byl jak ve snu
a pak zas usnul
vytratil se v šeru. 

proč
vždycky když chci napsat báseň
a vím co v ní má přesně být
napíšu úplně jinou

rodí se ze stejého proudu
plyne jako potok, jen ji chytám
ale už je v něm zase jiná voda