Podzimní zimní

dnes
nepíše šalvěj
dnes psal hlad,zima
tvůj malý obrázek
dnes psala vzpomínka
dnes psal šum křídel draka
uprostřed noci
zimní
s měsícem skloněným
dens psala čísi ruka
a oči jenž se zavíraly


postavím Ti chrám
jen tak ze slov
poházím je všude


z noci přicházeli lidé
k noci
do noci
se ozýval pláč nás všech

noc
bytosti se bojí

noc, psát poslepu
nocí poslouchat i to co nechceš

noc
je někdy tak zvláštní

konečně jsem si na ni večer udělal čas
nalil jsem ji pohárek medoviny
kterou jsem koupil v tesku za devadesátpět korun
nepodařilo se mi koupit žádný vánoční dárek
viděl jsem tisíce věcí
zbytečností
konečně jsem si na ni udělal čas
našel v tašce pod stolem cizí čepici
s kšiltem, jenž mi zakryl oči
seděl jsem a pomalu pil
povídali jsme si
jenže pak mě napadlo se jít stokrát poklonit buddhům a bodhisattvům
něž jsem to stihl udělat někam mi utekla
schoval jsem lahev do tašky
ani si nepřipil s prvním návštěvníkem který se objevil
místo ní vyndal víno
zasíťovanou pixlu hroznů,
knihu, a dal se do čtení


---

taky pořád přendávám věci z jednoho místa stolu na jiné
v domnění že je někdy dám kam patří
jenže oni nikam nepatří