Úvod

Budeme se psát na nástěnky 2 6 2008

Ještě že se má o všem zdravě pochybovat. Jinak by tu byla vynucelá loajalita k těm kdo mluví víc nahlas a jsou tu zdánlivě déle. Demokracie by zmizela, protože jakákoliv opozice by byla potlačena; ježe ne argumenty.... Stačí přece jejich nositele nechat za záhadných okolností zmizet. Často stačí jen dost nahlas vykřikovat pomluvy. Všichni z těch co moc nepřemýšlejí a netouží tolik po svobodě jako po jasně načrtnutých plánech budou přijímáni a ti co by mohli narušit chod mašinerie je potřeba odstranit hned ze začátku, jinak by se nám to tu příliš rozlezlou. Kam by to s naší diktaturou vedlo, když by nestačilo jen lidem říkat jak věci mají být.

Ve snech přichází stále 26 5 2008

 Přichází a  nic nechce. Možná se zase odněkud blíží, vybafne kduž už to budu nějméně čekat, a nebo když to budu čekat až příliš mnoho. Uvidíme se koncem června, čekám..... Je lepší když se zhmotníš ve snech, v pevném světě už je příliš mnoh přehrad, možná že ani slovo by nedoletělo na takovou vzdálenost. Jen jedno drnknutí zase a dost... nikdy se nepodívám na obraz, nikdy si nepřečtu celý vzkaz vypálený do tvé sítnice. Ať tak nebo tak, naše těla se rozpadnou v  prach a setkáme se jinde a jinak. Jenže proč odkládat to co stejně musí přijít.

Barvy hnijící kůže 18 5 2008

Tak proč to tady vlastně je... možná už jste zapomněli jak to bylo dřív a proč se to dělá. je kolem Vás tolik obchodu že obchod děláte i z věcí který obchodem nejsou. Stále stejný myšlenkový proudy. Koupit dům, vlastní dům. Koupit centrum vlastní centrum. Vydělat peníze sezením za počítačem, vydělat peníze prodejem kamínků dráž než si je někdo ochotnej je koupit. Stále stejný schéma. Trapný reklamní kecy na nástěnce, poviná agitka, napište se do seznamu kdy kdo půjde stavět tělocvičnu. Nikdo neví jak se taková budouva staví, ale ti co o tom vědí ze všech nejméně a tedy nejsou omezeni vědomostmi, vykřikují jak se co má dělat. Sháníme lidi ale jen když to nebude Ten a Ta, případně jejich kamarádi. Když si rejpne sesype se deset tisí slov, na obranu něčeho co ani není vidět. Je to znát kdesi v pozadí, ale nikdy to nemůžeš nahmatat ani uchopit. A pak se to začně hroutit, každá dětská hra přestane bevit, hlavně když se musí platit příspěvky a děti si začnou vzájemně rodupávat hračky.

Pára 8 5 2008

Poprvé pocit z chůze mokrou trávou
noční rosa zebe
bláznivá velikost města, živého, tepajícího, hučícího
z dálky se všechno jeví jinak
první zpěv ptáků
a chci se rozletět na tisíc kousků, být všude.

Hledá se báseň o jaru 22 4 2008

Stará optimalizace pro vyhledávače se projevila, venku vylejzaj lístky všech stromů a všichni už do vyhledávačů zadávaj stejně nudný výrazy, jako před rokem. K čemu je vlastně potřebujou? To co jsem sem dal nejspíš nezaujme lidi, ale na roboty to zapůsobilo. Jak dlouho mezi tím ale ještě bude rozdíl?

Probudím se uprostřed noci a všechno má jinou barvu, půjdu ulicí a všechno bude zase řvát, všude budou slova která ale probíhají tak rychle, že je nechytíš a když je chytíš, druhý den je na papíře něco jiného.

Změnilo se to 3 1 2008

Zahořelo pár ohňů, prohrál jsem v kartách pár špatných memů. Jsem o deset centimetrů vyšší a cítím znovu ten přístup k surralissmu. Čaj mě drtí tělo neustále závislý na jídle. Třesou se mi ruce a propadám panice, když se podívám, kdo to sedí u protějšího stolu. Zdá se mi že jednou na všechno přece musím přijít. Odhalit tajemné neviditelné souvislosti, které dávají příčinu právě těmto obrazům.

Napíšu o tom báseň 21 11 2007

Vypadá to že je to mrtvý, už skoro nic nemám. I když vím, že toho mám spoustu, ale nemůžu se k tomu dostat. Dokonce jsem si i jist že je to nesmrtelné. Mojí pozornost ale strhává velké množství jiných věcí. Zdá se, že se nic neobjevuje, není nic co bych zhmotňoval, čemu bych dával vzniknout. Možná to přijde, ale nemusí. Do té doby se můžu tak maximálně zamšlet, ale to je nudné, toho je na světě spousta. Populární brak: podzim padá listí a rozpadaj se vztahy. Zimní báseň: padá sníh a hřeje obětí. Děti se radují z vánoc. Zamýšlet se může každý sám.

Bahno 19 11 2007

Těžko říct, jestli jsem se vykašlal já na ně, něbo oni na mě. Každopádně jsem je už dlouho neviděl a čas běží čím dál zběsileji. Lidi už si zase půjčujou na vánoce, rostou dluhy a kapsu si mastí někdo, koho asi niky ani neuvidíme, protože po špinavejch ulicích tohohle města nemá důvod chodit. Ten poslední kostel na pozemku za dvacet šest milionů beude určitě nějdůležitější v čechách. Všichci zase ohnou hřběty a budou ždímat peněženky aby se vůbec dal koupit, všem přece ze všeho nejvíc záleží na rozvoji. Rozvíjejte se, budujte. Když máte spoustu peněz, přstanete si všímat toho, že ostatní jich mají pořád málo a tak pomalu ale jistě začínají šlpat po mrtvolách. Nechci psát znovu to stejné a všímám si že to nejspíš dělám. Takže je na čase zase vyprázdnit a zahodit flašku. Jen tak se procházet po zmrzlém sněhu. →

Tak zatím padáme 4 11 2007

V úplně prázdném lese jen hrstka běžců, které jsem ani nestihl potkat. Listí už zbývýá málo a svět je plný dalších stupidních nažízení. Malé šikovné a praktické bude nahrazeno větším neskladným a dražším. Lidi ze skupiny zapomněli na původní cíl a začli si myslet, že potřebujou kupovat baráky. Tak ždímou dobrovolníky co to de, každej měsíc nová nejdůležitější akce, čím víc kostelů tím více bohů.

konec října 29 10 2007

Stále ještě je mlha, jen o něco nudnější. Větší monitor, placatější klávesnice, větší hlad a menší drátky, víc peněz. Je už dost zima na to aby přestaly růst houby ale pořát dost malá na to aby se nedalo jezdit na kole. Koukneme se na strom a myslíme na dřevo, uslyšíme zvuk a pomyslíme auto. Hluk škodí a emise zabíjejí. Za jak dlouho se rozloží plastová láhev ze které vypiju své oblíbené chemikálie?